Snubní prstýnek ještě nemám
24. 2. 2007
Nově jmenovaná americká velvyslankyně pro veřejnou diplomacii, Michelle
Kwan, navštívila v rámci svých prvních oficiálních povinností Beijing.
Uprostřed návalu aktivit si našla čas, aby Globe magazínu poskytla
rozhovor.
Prezident Hu se mě zeptal na mé zranění
Prezident Hu se mě zeptal na mé zranění
Globe magazín (GM): V dubnu minuleho roku jste byla hostem na slavnostním obědě v Bílém domě, který byl uspořádán při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Hu. Věděla jste již v té době, že budete jmenována velvyslankyní pro veřejnou diplomacii?
Michelle Kwan (MK): Na oběd bylo ve skutečnosti pozváno mnoho Číňano-Američanů a já jsem byla jen jedna z nich. Protože jsem předtím reprezentovala Spojené státy na mnoha mezinárodních závodech, mohla jsem být považována za jednu z více známých hostů. Měla jsem velké stěstí, že jsem měla tu šanci potkat prezidenta Bushe, prezidenta Hu a ministryni Rice.
Myslím, že se dá říct, že má návštěva v Bílém domě předznamenala mé jmenování diplomatkou, protože právě tam jsem měla příležitost zmínit ministryni Rice mé přání udělat něco pro svou zemi a říct jí, že mě může kontaktovat, pokud bych ministerstvu zahraničí mohla nějak pomoci. Paní ministryně tehdy nezmínila nic ohledně mé možné pozice, bylo to teprve v listopadu loňského roku, kdy jsem byla jmenována.
GM: O čem jste s prezidentem Hu během oběda diskutovali?
MK: Nevěděla jsem moc, co říct. Prezident Hu se mě zeptal na mé zranění, když jsme si potřásli rukou. Byla jsem velmi překvapená a zajímalo mě, zda také sleduje krasobruslení. Řekl mi, že mě viděl v televizi a tak se dozvěděl o mém zranění. Odpověděla jsem, že se to lepší, i když to stále ještě tu a tam bolí. Také jsem mu zmínila, že si myslím, že čínské páry byly velmi silné a předvedly velmi dobré výkony. Byl šťastný, že to slyšel.
GM: Ministryně Rice je bývalou studentkou univerzity v Denveru, kterou nyní navštěvujete. Rice při mnoha příležitostech otevřeně vyjádřila svůj obdiv k Vám. Vyslovila Vám někdy svou chválu v soukromí?
MK: Jíž dříve jsem zmínila, že jsem měla štěstí se s ní v Bílém domě potkat. Zmínila jsem jí, že uvažuji o studiu na univerzitě v Denveru, což u ní vyvolalo hezké vzpomínky na dobré časy v Denveru. Když jsem byla oficiálně jmenována, řekla mi, že také bývala krasobruslařkou a teď, když studuji na stejné univezitě, toho máme hodně společného.
Nikdy mi osobně neřekla, jaký má na mě názor, ale myslím, že nemůže být špatný (směje se).
GM: Poukazovala na Vás jako na "představitelku amerického snu", že?
MK: (směje se) To je příliš vznešený způsob, jak to vyjádřit! Mí rodiče se vždycky usilovně snažili vychovat ze mě dobrého občana, dobrou dceru a dobrou sportovkyni. Doufám, že jsem naplnila jejich očekávání a že mám přednosti, které se mi chtěli předat.
GM: Jakých aktivit jste se zúčastnila od doby svého jmenování?
MK: Takové aktivity vyžadují plánování, nemohou proběhnout hned po mém jmenování. Náměstkyně ministryně zahraničí Karen Hughes shodou okolností cestovala do Číny, a tak bylo rozhodnuto, že v rámci mých prvních oficiálních povinností pojedu s ní. Doufám, že v budoucnu bude zorganizováno více aktivit, kterých bych se mohla zúčastnit.
GM: Proč si myslíte, že americká vláda vybrala osobnost čínsko-americké národnosti, jako jste vy, aby reprezentovala Spojené státy jako velvyslanec pro veřejnou diplomacii.
MK: Myslím si, že kvůli bruslení. Jsem lidmi velmi uznávaná. Vím, že tato pozice s sebou přínáší hodně zodpovědnosti. Vždycky jsem se snažila být dobrou studentkou, dobrou dcerou a dobrou sportovkyní. Nyní je čas být dobrým občanem. Věřím, že mohu reprezenovat Ameriku a vyměňovat si myšlenky a názory s mládeží, obvzláště studenty jiných národností, podělit se s nimi o mé životní zkušenosti a o to, že trpělivost přináší úspěch. Tito mladí lidé mohou použít mé vlastní životní zkušenosti, aby žili své životy a aby obohatili svou vlastní existenci.
Veřejná diplomacie je o tom, abyste oslovili
GM: Na univerzitě v Denveru se specializujete na politologii a mezinárodní vztahy. Jaký účel má podle Vás pro americkou zahraniční politiku veřejná diplomacie?
MK: Myslím, že je to o tom, abyste oslovili. Přesně tak, jak to dělám já. Komunikuji s mladými lidmi. Současně se mohu já něco dozvědět o jejich pohledu na Ameriku. Pokud mají otázky, doufám, že je budu schopná odpovědět. Vím, že spousta mých spolužáků z univerzity chce navštívit Čínu a studovat v Beijing. Já také.
Během mých diskuzních sezení jsem vyjádřila přání studovat v Beijing nebo Shanghai a mnoho studentů se mě zeptalo na studium v Americe. Takováto výměna je velmi důležitá. Myslím, že rok 2008 bude velmi dobrou příležitostí něco se dozvědět o světě, ve kterém žijeme, protože lidé se budou shromažďovat v Beijing kvůli olympiádě.
GM: Dosáhla jste mnoha sportovních úspěchů. Co očekáváte od olympiády v Beijing 2008? Čemu nejvíce věnujete svou pozornost?
MK: Je těžké říct, jaká jsou má očekávání. Naposledy jsem byla V Beijing před 9ti lety. Mí učitelé mi řekli, že Beijing se dramaticky změnil. Na této cestě jsem si všimla, že v Beijing teď probíhá mnoho stavebních prací - mnoho vysokých budov, "Ptačí hnízdo" (národní stadion pro olympiádu), metro. Všechno se zde vyvíjí a mění velmi rychle, takže je těžké mluvit o mých očekáváních. Čína by měla být hrdá, že Beijing bude brzo hostit olympiádu.
GM: Jak zvládáte najít rováhu mezi svým studiem a povinnostmi.
MK: Je těžké najít rovnováhu, ale cítím, že život je koneckonců učební proces. Čas strávený tady v Beijing je pro mě skvělou zkušeností. Nepřijela jsem sem studentům kázat, ale konverzovat s nimi. Jsem na ně zvědavá, chci porozumět jejich pohledu na Spojené státy, takže si navzájem klademe dotazy. Mimo školu se hodně učím, to je jednoduše skvělé.
GM: Plánujete po promoci vstoupit do politiky?
MK: Žiji přítomností. Jak říká moje maminka: "Neriskuj všechno, co máš". Nyní studuji politologii a mezinárodní vztahy a pracuji pro ministerstvo zahraničí. Možná vstoupím po škole do politiky, ale stále je to tak, že nic konkrétně neplánuji. To, na co se teď soustředím, je má současná práce.
Stále poznávám dvě kultury
GM: Byla jste mluvčí Disneylandu v Hong Kongu. Cítíte k Hong Kongu něco speciálního?
MK: Ano, moje maminka se narodila v Hong Kongu, můj tatínek v Guanghzou. Hong Kong jsem mnohokrát navštívila a byla jsem i v Guangzhou, ale to jsem byla malá, takže si to moc dobře nepamatuji. V Guangzhou mám strýce, takže si najdu čas, abych ho navštívila. Navštívím také Disneyland, mnohokrát jsem se tam bavila.
GM: Jaký vliv má na Vás čínské dědictví?
MK: Měla jsem štěstí, že jsem mohla poznat dvě odlišné kultury - východní a západní. Vyrůstat v Americe a porozumět čínským zvyklostem jako jsou červené balíčky a čínské byliny je vážně dobré.
GM: Číňano-američané mohou být ve Spojených státech považovány za etnickou menšinu. Myslíte, že vaše jmenování odráží posun v postavení etnických menšin?
MK: Víte, Amerika reprezentuje mnoho věcí. Odlišné kultury a etniky existující pohromadě, to je Amerika. Pocházím z Číny, mám za sebou příběh. Věřím, že pro ostatní lidi odlišných etnik je to stejné, oni všichni mají své osobní příběhy.
GM: Čína a Spojené státy jsou obě velmi důležitými zeměmi. Jak důležité jsou podle Vás výměny mezi občany obou zemí.
MK: Když jsem teď přijela do Číny, zjistila jsem, že studenti jsou ve svém uvažování velmi liberální, což je dobře. Aby vztahy mezi oběma zeměmi byly dobré, Amerika musí ještě lépe porozumět Číně a čínské kultuře. Navštívila jsem mnoho zemí a zjistila jsem, že základní hodnoty jsou podobné, ať už jsou americké, čínské, nebo japonské - např. respekt k rodičům, vzdělávání budoucích generací, chopení se příležitostí atd. Jestliže národy usilují o to lépe porozumět jeden druhému, svět se stane harmoničtější.
GM: Co na Vás na této cestě do Beijing nejvíce zapůsobilo?
Během těch pár dní tady jsem se mnoho naučila. Dnes jsem se zůčastnila diskuzního sezení s čínskou mládeží. Probírali jsme naše sny a budoucnost. Na tomto sezení byl přítomen i umělec, který si přál změnit svět prostřednictvím sdílení svých uměleckých vyjádření. Tento druh dialogu na mě zanechal největší dojem.
GM: Tady v Číně máte mnoho fanoušků. Spousta z nich na Vás v den příjezdu čekala na letišti. Doufali, že Vás aspoň na chvilku zahlédnou.
MK: Opravdu? Mockrát děkuji. Můj strýček o mě sbírá novinové výstřižky a posílá je mé mamince, která v nich pro mě udržuje pořádek. Je to skvělý pocit být v Číně.
GM: Poslední otázka. Mezi fanoušky jsou nezadaní muži, kteří by rádi věděli, jestli ještě mají šanci.
MK: (hlasitě se směje) Snubní prstýnek ještě na ruce nemám! Ale nejsem tady, abych mluvila o tomto.
Zdroj: http://sports.sina.com.cn/o/2007-02-...62741069.shtml
Myslím, že se dá říct, že má návštěva v Bílém domě předznamenala mé jmenování diplomatkou, protože právě tam jsem měla příležitost zmínit ministryni Rice mé přání udělat něco pro svou zemi a říct jí, že mě může kontaktovat, pokud bych ministerstvu zahraničí mohla nějak pomoci. Paní ministryně tehdy nezmínila nic ohledně mé možné pozice, bylo to teprve v listopadu loňského roku, kdy jsem byla jmenována.
GM: O čem jste s prezidentem Hu během oběda diskutovali?
MK: Nevěděla jsem moc, co říct. Prezident Hu se mě zeptal na mé zranění, když jsme si potřásli rukou. Byla jsem velmi překvapená a zajímalo mě, zda také sleduje krasobruslení. Řekl mi, že mě viděl v televizi a tak se dozvěděl o mém zranění. Odpověděla jsem, že se to lepší, i když to stále ještě tu a tam bolí. Také jsem mu zmínila, že si myslím, že čínské páry byly velmi silné a předvedly velmi dobré výkony. Byl šťastný, že to slyšel.
GM: Ministryně Rice je bývalou studentkou univerzity v Denveru, kterou nyní navštěvujete. Rice při mnoha příležitostech otevřeně vyjádřila svůj obdiv k Vám. Vyslovila Vám někdy svou chválu v soukromí?
MK: Jíž dříve jsem zmínila, že jsem měla štěstí se s ní v Bílém domě potkat. Zmínila jsem jí, že uvažuji o studiu na univerzitě v Denveru, což u ní vyvolalo hezké vzpomínky na dobré časy v Denveru. Když jsem byla oficiálně jmenována, řekla mi, že také bývala krasobruslařkou a teď, když studuji na stejné univezitě, toho máme hodně společného.
Nikdy mi osobně neřekla, jaký má na mě názor, ale myslím, že nemůže být špatný (směje se).
GM: Poukazovala na Vás jako na "představitelku amerického snu", že?
MK: (směje se) To je příliš vznešený způsob, jak to vyjádřit! Mí rodiče se vždycky usilovně snažili vychovat ze mě dobrého občana, dobrou dceru a dobrou sportovkyni. Doufám, že jsem naplnila jejich očekávání a že mám přednosti, které se mi chtěli předat.
GM: Jakých aktivit jste se zúčastnila od doby svého jmenování?
MK: Takové aktivity vyžadují plánování, nemohou proběhnout hned po mém jmenování. Náměstkyně ministryně zahraničí Karen Hughes shodou okolností cestovala do Číny, a tak bylo rozhodnuto, že v rámci mých prvních oficiálních povinností pojedu s ní. Doufám, že v budoucnu bude zorganizováno více aktivit, kterých bych se mohla zúčastnit.
GM: Proč si myslíte, že americká vláda vybrala osobnost čínsko-americké národnosti, jako jste vy, aby reprezentovala Spojené státy jako velvyslanec pro veřejnou diplomacii.
MK: Myslím si, že kvůli bruslení. Jsem lidmi velmi uznávaná. Vím, že tato pozice s sebou přínáší hodně zodpovědnosti. Vždycky jsem se snažila být dobrou studentkou, dobrou dcerou a dobrou sportovkyní. Nyní je čas být dobrým občanem. Věřím, že mohu reprezenovat Ameriku a vyměňovat si myšlenky a názory s mládeží, obvzláště studenty jiných národností, podělit se s nimi o mé životní zkušenosti a o to, že trpělivost přináší úspěch. Tito mladí lidé mohou použít mé vlastní životní zkušenosti, aby žili své životy a aby obohatili svou vlastní existenci.
Veřejná diplomacie je o tom, abyste oslovili
GM: Na univerzitě v Denveru se specializujete na politologii a mezinárodní vztahy. Jaký účel má podle Vás pro americkou zahraniční politiku veřejná diplomacie?
MK: Myslím, že je to o tom, abyste oslovili. Přesně tak, jak to dělám já. Komunikuji s mladými lidmi. Současně se mohu já něco dozvědět o jejich pohledu na Ameriku. Pokud mají otázky, doufám, že je budu schopná odpovědět. Vím, že spousta mých spolužáků z univerzity chce navštívit Čínu a studovat v Beijing. Já také.
Během mých diskuzních sezení jsem vyjádřila přání studovat v Beijing nebo Shanghai a mnoho studentů se mě zeptalo na studium v Americe. Takováto výměna je velmi důležitá. Myslím, že rok 2008 bude velmi dobrou příležitostí něco se dozvědět o světě, ve kterém žijeme, protože lidé se budou shromažďovat v Beijing kvůli olympiádě.
GM: Dosáhla jste mnoha sportovních úspěchů. Co očekáváte od olympiády v Beijing 2008? Čemu nejvíce věnujete svou pozornost?
MK: Je těžké říct, jaká jsou má očekávání. Naposledy jsem byla V Beijing před 9ti lety. Mí učitelé mi řekli, že Beijing se dramaticky změnil. Na této cestě jsem si všimla, že v Beijing teď probíhá mnoho stavebních prací - mnoho vysokých budov, "Ptačí hnízdo" (národní stadion pro olympiádu), metro. Všechno se zde vyvíjí a mění velmi rychle, takže je těžké mluvit o mých očekáváních. Čína by měla být hrdá, že Beijing bude brzo hostit olympiádu.
GM: Jak zvládáte najít rováhu mezi svým studiem a povinnostmi.
MK: Je těžké najít rovnováhu, ale cítím, že život je koneckonců učební proces. Čas strávený tady v Beijing je pro mě skvělou zkušeností. Nepřijela jsem sem studentům kázat, ale konverzovat s nimi. Jsem na ně zvědavá, chci porozumět jejich pohledu na Spojené státy, takže si navzájem klademe dotazy. Mimo školu se hodně učím, to je jednoduše skvělé.
GM: Plánujete po promoci vstoupit do politiky?
MK: Žiji přítomností. Jak říká moje maminka: "Neriskuj všechno, co máš". Nyní studuji politologii a mezinárodní vztahy a pracuji pro ministerstvo zahraničí. Možná vstoupím po škole do politiky, ale stále je to tak, že nic konkrétně neplánuji. To, na co se teď soustředím, je má současná práce.
Stále poznávám dvě kultury
GM: Byla jste mluvčí Disneylandu v Hong Kongu. Cítíte k Hong Kongu něco speciálního?
MK: Ano, moje maminka se narodila v Hong Kongu, můj tatínek v Guanghzou. Hong Kong jsem mnohokrát navštívila a byla jsem i v Guangzhou, ale to jsem byla malá, takže si to moc dobře nepamatuji. V Guangzhou mám strýce, takže si najdu čas, abych ho navštívila. Navštívím také Disneyland, mnohokrát jsem se tam bavila.
GM: Jaký vliv má na Vás čínské dědictví?
MK: Měla jsem štěstí, že jsem mohla poznat dvě odlišné kultury - východní a západní. Vyrůstat v Americe a porozumět čínským zvyklostem jako jsou červené balíčky a čínské byliny je vážně dobré.
GM: Číňano-američané mohou být ve Spojených státech považovány za etnickou menšinu. Myslíte, že vaše jmenování odráží posun v postavení etnických menšin?
MK: Víte, Amerika reprezentuje mnoho věcí. Odlišné kultury a etniky existující pohromadě, to je Amerika. Pocházím z Číny, mám za sebou příběh. Věřím, že pro ostatní lidi odlišných etnik je to stejné, oni všichni mají své osobní příběhy.
GM: Čína a Spojené státy jsou obě velmi důležitými zeměmi. Jak důležité jsou podle Vás výměny mezi občany obou zemí.
MK: Když jsem teď přijela do Číny, zjistila jsem, že studenti jsou ve svém uvažování velmi liberální, což je dobře. Aby vztahy mezi oběma zeměmi byly dobré, Amerika musí ještě lépe porozumět Číně a čínské kultuře. Navštívila jsem mnoho zemí a zjistila jsem, že základní hodnoty jsou podobné, ať už jsou americké, čínské, nebo japonské - např. respekt k rodičům, vzdělávání budoucích generací, chopení se příležitostí atd. Jestliže národy usilují o to lépe porozumět jeden druhému, svět se stane harmoničtější.
GM: Co na Vás na této cestě do Beijing nejvíce zapůsobilo?
Během těch pár dní tady jsem se mnoho naučila. Dnes jsem se zůčastnila diskuzního sezení s čínskou mládeží. Probírali jsme naše sny a budoucnost. Na tomto sezení byl přítomen i umělec, který si přál změnit svět prostřednictvím sdílení svých uměleckých vyjádření. Tento druh dialogu na mě zanechal největší dojem.
GM: Tady v Číně máte mnoho fanoušků. Spousta z nich na Vás v den příjezdu čekala na letišti. Doufali, že Vás aspoň na chvilku zahlédnou.
MK: Opravdu? Mockrát děkuji. Můj strýček o mě sbírá novinové výstřižky a posílá je mé mamince, která v nich pro mě udržuje pořádek. Je to skvělý pocit být v Číně.
GM: Poslední otázka. Mezi fanoušky jsou nezadaní muži, kteří by rádi věděli, jestli ještě mají šanci.
MK: (hlasitě se směje) Snubní prstýnek ještě na ruce nemám! Ale nejsem tady, abych mluvila o tomto.
Zdroj: http://sports.sina.com.cn/o/2007-02-...62741069.shtml